Jen pár slov o mně a mých začátcích
Analogová fotografie jako taková mi díky podpoře obou rodičů přirostla k srdci a stala se mou vášní, kterou jsem postupně rozvíjel až do dospělosti. Používal jsem fotoaparáty které se nechali u nás bězně sehnat. Začínal jsem bakelitovým fotoaparátem Pionýr, pak přišla Lajka, Ljubitěl a v neposlední řadě i Zenit. Vše na klasický kinofil. Takže archivace fotografií byla ve fotoalbu a v krabicích.
Co se nestalo, přišla moderní digitální doba. Příchod digitálních fotoaparátů znamenal revoluci v oblasti fotografie. Změnily se nejen způsoby, jakými lidé snímají a uchovávají své vzpomínky, ale také to, jak k tomu přistupují z technického hlediska. Já sám jsem se také rozhodl prozkoumat tento nový svět a postupně jsem se začal nořit do tohoto digitálního světa.
V 50-ti letech jsem se rozhodl naplno ponořit do světa fotografie, což se ukázalo jako významný bod obratu v mé tvůrčí kariéře. Fotografie, která byla dlouhou dobu mým koníčkem, se rázem stala vášní a způsobem, jak vyjadřovat své vnitřní pocity a vidění světa. Začal jsem experimentovat s různými technikami, styly a žánry, což mi otevřelo zcela nové obzory a umožnilo mi objevovat krásu a detaily, které jsem dříve přehlížel. Po zkušenostech s různou technikou jsem se rozhodl pro jednu značku digitálního fotoaparátu a to Nikon.
Nicméně, v poslední době mě velmi zaujala značka Leica, která je známá svou vynikající optikou, prestiží, monochromatickým režimem a hlavně historií. Značka Leica se stala dalším důležitým krokem v mém fotografickém dobrodružství, umožnila mi dosáhnout nových úrovní kreativity a vytříbeného stylu. Tyto ikonické přístroje jsou známý svou precizností a schopností zachytit okamžiky s neuvěřitelnou hloubkou a důrazem na detail. Často kombinuji fotoaparáty Nikon, Leica s mými starými analogovými fotoaparáty (Zeiss Icon, Zeiss Contax, Yashica a Canon) na kinofilm, ke kterým jsem se opět vrátil. Jak stárnu, tak čím dál tím více jsou pro mě cennější předměty s příběhem.
Analogová fotografie totiž přináší jedinečnou estetiku a nečekané výsledky, které nelze s digitální technikou snadno napodobit. Fotografování na kinofilm je pro mnohé z nás synonymem pro nostalgii, která nás vrací do časů, kdy příprava a samotné tvoření snímků mělo své specifické kouzlo. Prvotní nadšení, když se podařilo zachytit dokonalou kompozici, a následné napětí během celého procesu vyvolávání v tmavé komoře, jsou vzpomínky, které se nám nevymažou z paměti. Tato kombinace (Digitál / Analog) mi poskytovala svobodu vytvářet díla, která jsou vizuálně ohromující, ale také emotivně hluboká ale i nevýhody ohledně nastavování fotoaparátů, kde jsem se trochu ztrácel v oblasti menu. Každá značka má menu jiné. Ačkoli digitální technologie dnes nabízí nespočet možností a usnadňuje mé fotografické pokusy, návrat k analogu mě poskytuje jedinečný způsob, jak ocenit opravdové umění fotografie.
***
V současné době jsem se rozhodl pro úplný přechod na Zn. LEICA. Kompletně jsem rozprodal celou mou fototechniku Zn. Nikon. Byl to pro mě velmi emocionální krok, ale mé soustředění se pouze na Zn. LEICA znamenalo investovat do tradice s nadčasovou kvalitou a s jedinečným zážitkem z fotografování. Z analogových fotoaparátů jsem se rozhodl pro Zn. ZEISS / YASHICA .
Jako vášnivý fotograf jsem měl tu čest se zúčastnit mnoha fotografických workshopů, kde jsem získal cenné zkušenosti a dovednosti od renomovaných mistrů tohoto umění (nejvíce s vážím těchto dvou). Na těchto akcích jsem se setkal s řadou významných osobností ze světa fotografie, kteří mě inspirovali svým pohledem a přístupem k tvorbě. Nezůstávám ale pouze u praktických setkání, pokračuji ve svém celoživotním vzdělávání i skrze studium knih součastných i starých mistrů fotografie.